Historie rázové vlny je velice krátká. Jedná se o novou metodu, která se během velmi krátkého období propracovala až na špičku v účinnosti terapií. Princip rázové vlny byl a je všude kolem nás, v běžném životě, ale lidé si to dlouho neuvědomovali. Například kovář, jedno z nejtradičnějších řemesel od počátku věků, kuje tímto principem železo. 

​

K vůbec prvním experimentům s rázovou vlnou došlo v 50. letech 20. století v USA. Tehdy byl registrován vůbec první patent na elektrohydraulický generátor rázových vln, díky kterým bylo možné od vodou rozbíjet objekty, jako je keramika, kamení, sklo... Získal jej Frank Rieber, registrován v NewYorku, pod číslem patentu „Patent No. 2.559.277.“. Na konci 50.let se již objevily první výzkumy na užívání rázové vlny v medicíně.

​

​

​

​

​

​

Působení na biologické tkáně bylo více zkoumáno na konci 60. a počátku 70. let 20. století, především v Německu. V roce 1966 byl náhodou vyvolán určitý, tehdy ještě nepopsaný jev. Ve společnosti Dornier Company (Německo) a to přímo na člověku! V průběhu vysokonapěťového experimentu s projektily, které kmitaly uvnitř elektromagnetického pole, se jeden zaměstnanec dotkl izolačního kotouče přesně v okamžik, kdy se ho náboj dotkl i z druhé strany. Popsal pocit, jako kdyby ním projel elektrický proud, ale měření žádný proud neodhalily! 

To odstartovalo sérii pokusů a studií zaměřující se na vztah „rázová vlna – měkká tkáň“ u zvířecích subjektů, které probíhaly v letech 1968 – 1971. Tyto projekty byly financovány samotným Německým ministerstvem obrany.

​

Projekty měly různé zaměření – vlastní efekt rázové vlny, chování vlny v jednotlivých vrstvách tkání, chování vln při přechodu mezi různými tkáněmi a tak dále... Výsledky přinesly mnoho nových poznatků, z toho 3 můžeme označit za nejdůležitější: 

1) rázová vlna ovlivňuje organismus, respektive měkké tkáně, i na delší vzdálenost.  
2) rázová vlna způsobuje ve svalech, tukové tkáni a pojivech i určité „vedlejší účinky“  
3) kostní hmota je rázovou vlnou nedotčena a nedochází tak k žádnému zatížení skeletu  

Také byl testován vliv RV na mozek, plíce, játra, slezinu, ledviny, dutinu břišní a další oblasti lidského těla... Zajímavost: nejčastěji používané médium pro probíhající pokusy byla voda, nebo želatina (odpor prostředí je totiž až na 95% shodný s odporem prostředí měkkých tkání).

​

Toto bádání a z něho vyplynulé poznatky vedly k navázání spolupráce s lékaři. Jako první se pak zrodila myšlenka rozbití ledvinových kamenů pomocí RV. Technicky ani po stránce medicíny, nebyla myšlenka dotažena do konce, ale existovala. 

 

 

 

 

 

V roce 1971 Dr. Haeusler a Dr. Kiefer jako první oznámili úspěšnou in-vitro dezintegraci ledvinových kamenů bez přímého kontaktu kamene svými nástroji! 
Od roku 1972 pokračovaly experimenty a pokusy dál a už v roce 1974 vznikl vůbec první projekt financovaný Německým Mininsterstvem pro Vědu a Rovzoj s prostým názvem „Application of the ESWL" (Aplikace rázové vlny). Na tomto projektu se podílela ta největší jména jako například Eisenberger, Chaussy, Brendel, Forßmann či Hepp. 
V roce 1980 byl na klinice v Mnichově ošetřen vůbec první, neexperimentální pacient právě metodou ESWL v zájmu litolýzy, s výborným výsledkem. 
V roce 1983 se začal prodávat vůbec první, komerční ESWL přístroj (HM3 od firmy Dornier). 
V roce 1985 byl na stejné klinice v Mnichově ošetřen vůbec první pacient. Cílem ošetření bylo pomocí ESWL metody rozbít žlučníkové kameny – povedlo se.

​

Na počátku 90. let 20. století byly publikovány vůbec první poznatky o dobrých výsledcích léčby tendinitis calcarea (ukládání anorganických látek v rotátorové manžetě, tvorba „osteofytu“ uvnitř ramene) pomocí ESWT. Následně se začalo uvažovat i o využití v ortopedii a již velmi brzy byly první studie na léčbu patní ostruhy atenisového lokte, s úspěšností 70 – 80%.

​

Od této doby se pojem „rázová vlna“ dostává do podvědomí více a více lidí. Indikace a postupy se rozšiřují a vylepšují. Vzhled, typ i výkonnost přístrojů je dnes variabilní...

​

Dnes se RV užívá jako nejmodernější a nejúčinnější terapie bolestí pohybového systému.

​

Vítejte ve 21.století!

​

​

​

​

​